Označení:

ČSNEN 60215+A1 (334110)

Datum vydání:

01.06.1994

Název:

Bezpečnostní ustanovení pro rádiové vysílače (Obsahuje změnu A1: 1992).

Katalogové číslo:

16305

Čárový kód:

8590963163055

Anotace normy:

A1 Norma obsahuje EN 60 215:1989 a Změnu A1:1992. Platí pro rádiové vysílače včetně přídavných zařízení, potřebných k normálnímu provozu, jak je definováno v IEC 244-1 (do 1.7.1994 v ČR nezavedena), jsou-li obsluhovány pracovníky s elektrotechnickou kvalifikací. Tato norma platí pro všechny rádiové vysílače a přídavná zařízení, včetně síťových zařízení pro sdružovače a přizpůsobení. Norma neplatí pro anténní systém včetně příslušných napájecích vedení. Tato norma neplatí pro rádiové vysílače s ochrannou izolací, u kterých je požita dvojitá nebo zesílená izolace a nemají svorku pro připojení ochranného vodiče. Tato norma pojednává o ochraně před: nebezpečným úrazem elektrickým proudem; popálením; nadměrnými teplotami a požárem; implozí a explozí; nebezpečným zářením; ostatním nebezpečím. Požadavky na výstavbu, konstrukci a ve shodě s tím postupy zkoušení jsou stanoveny tak, že: a) bezpečnost pracovníků s elektrotechnickou kvalifikací je zaručena při pracích na zařízení, při běžném nastavování a je-li třeba i při vyhledávání závad a opravách; b) bezpečnost obsluhy, včetně pracovníků poučených, pracujících pod dohledem pracovníků s elektrotechnickou kvalifikací je zaručena, pokud zařízení pracuje v normálním provozu; c) je zabráněno vzniku požáru a jeho šíření. Požadavky nezaručují bezpodmínečně bezpečnost pracovníků poučených při pracích na zařízení, jestliže toto zařízení nepracuje v normálním režimu. Z kapitoly 3 - Terminologie stojí za pozornost tato dvě definice: Čl.3.1: Pracovník s elektrotechnickou kvalifikací: Osoby se považují za pracovníky s elektrotechnickou kvalifikací, jestliže mají potřebné znalosti a praktické zkušenosti v elektrotechnice a rádiové technice, aby mohly správně rozeznat různá nebezpečí, která mohou nastat při pracích na rádiových vysílačích a učinit vhodná opatření k zajištění bezpečnosti obsluhy. Odkaz ke stanovení stupně elektrotechnické kvalifikace pracovníků je uveden v příloze D ČSN EN 60215. Poznámka: Výše uvedená definice a odkazy uvedené v příloze D pojednávají podrobně o minimálních požadavcích na pracovníky s elektrotechnickou kvalifikací. V některých zemích jsou přísnější požadavky na kvalifikaci, vzdělání a zkušenosti s požadavkem oficiálního osvědčení. Čl.3.2: Elektricky bezpečný: Část zařízení je elektricky bezpečná, jestliže nemůže být příčinou úrazu elektrickým proudem, ani popálením vf zářením. Část zařízení je elektricky bezpečná, pokud jsou splněny tyto podmínky: buď a) napětí mezi částí a zemí, případně částí a některou jinou částí nepřestoupí špičkovou hodnotu 72 V, přičemž napětí je měřeno přístrojem s vnitřním odporem vyšším než 10 kŰ/V; nebo b) špičkové napětí je větší než 72 V, ale pro proud a kapacitu platí mezní hodnoty, které jsou v ČSN EN 60215 podrobněji specifikovány. V normě ČSN EN 60215 dále stojí za pozornost všeobecná konstrukční doporučení v čl.9.1, kde je v bodě "f)" uvedeno: "Při konstrukci zařízení se musí dbát na snížení vzniku nadměrného hluku, protože nadměrný hluk může být příčinou poruch sluchového ústrojí a nervového systému. Jestliže úroveň hluku překračuje bezpečnou mez doporučenou v ISO 1999, musí být vhodně umístěny příkazové tabulky, které stanovují dovolenou dobu pobytu a doporučují nošení tlumičů hluku. Takové hlukové hodnoty se mohou nacházet např. v místnostech, ve kterých jsou umístěna chladicí zařízení pro velké rádiové vysílače." Normalizovány jsou dále dále např. bezpečnostní nápisy, požadavky na ochranu před úrazem elektrickým proudem (celý oddíl 4 normy), konečně v oddílu 5 - Nadměrné teploty, nebezpečí požáru a jiná nebezpečí, požadavky na ochranu před nebezpečným zářením (čl. 22). Konkrétně je stanoveno: Čl. 22.1. Neionizující záření včetně elektromagnetických polí: Rádiový vysílač musí být vyroben tak, aby nevzniklo žádné nebezpečí pro obsluhu libovolným vf vyzařováním nebo neionizujícím vnitřním vf vyzařováním. Elektrické nebo magnetické složky každého elektromagnetického pole, které je vytvářeno rádiovým vysílačem, nesmějí překročit hodnoty 200 V.m-1, případně 0,5 A.-1 v kmitočtovém rozsahu od 30 MHz do 30 GHz. Tyto mezní hodnoty jsou předběžné. Smluvní hodnoty odpovídají přibližně výkonové hustotě 100 W.m-2 (10 mW.cm-2) a platí pro odstupy větší než 5 cm od přístupových povrchových ploch zařízení. Poznámka: Mezní hodnoty uvedené v tomto článku se vztahují na konstrukci zařízení. Ve stanovených případech musí být brán zřetel na nižší mezní hodnoty a/anebo delší dobu pobytu obsluhy, aby bylo vyhověno národním normám země, ve které je rádiový vysílač provozován. Dále je pak stanoveno: Čl. 22.2. Ionizující záření: Záření musí být vyrobeno tak, aby nevzniklo žádné nebezpečí pro obsluhu nebezpečným ionizujícím zářením. Stav se zkouší měřením hodnoty ionizace v blízkosti vnějších ploch ochranného krytu. Hodnota musí být nižší než 36 pA.kg-1(0,5 mR.h-1), měřeno za podmínek normálního provozu v každém dobře přístupném místě 5 cm od vnější plochy. Toto doporučení je v souladu s normou 15 (1969) International Commission for Radiological Protection (ICRP). Konečně jsou důležitá opatření obsažena v příloze E - Bezpečnostní opatření, která musí obsluha při pracích na rádiových vysílačích zachovávat. Z této přílohy vyjímáme čl. E8.1 Nebezpečí vf zářením, kde se uvádí: a) Nejvyšší hodnoty výkonové hustoty v mikrovlném rozsahu a/anebo elektrických a magnetických komponentů polí při nízkých kmitočtech, kterým je vystavena obsluha, nesmí překračovat stanovené mezní hodnoty jednotlivých zemí. Země, které ještě nemají stanoveny národní normy pro přípustné hodnoty neionizujícího záření, se mohou orientovat podle IEC 657 a World Health Organisation, Publication: Environmental Health Criteria 16(1981). Poznámka: Hraniční hodnoty uvedené v článku 22.1 se vztahují na provedení rádiového vysílače bez anténního systému v kmitočtovém pásmu od 30 MHz. Pod 30 MHz mohou být přípustné vyšší mezní hodnoty. b) Obsluha nesmí nikdy provádět v době vysílání bezprostřední prohlídku na žádném mikrovlném zářiči, reflektoru, vlnovodu, trychtýřovém nebo jiném systému se soustředěným směrovým zářením. Konečně norma obsahuje národní přílohu NA, z níž vyjímáme doplňky k třem článkům, a to: 1. K článku 2a a 2b: Pracovníkem poučeným se rozumí ve smyslu vyhl. ČÚBP č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, a to podle §4 pracovník, který byl organizací v rozsahu své činnosti seznámen s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školený v této činnosti, upozorněn na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámen s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. Dále: 2. K článku 3.1: Definice pracovníků s elektrotechnickou kvalifikací uvedená v této normě je překladem z IEC 215. V ČR je definice kvalifikace pracovníků uvedena ve vyhl. č. 50/1978 Sb., II. oddíl, § 5 až 11 tj. pracovníci znalí, pracovníci pro samostatnou činnost, pracovníci pro řízení činnosti, pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro řízení provozu, dále pracovníci pro provádění revizí, pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování a konečně kvalifikace ve zvláštních případech. A konečně je v příloze E uvedeno: 8. K článku 22.2 (bez bližšího vysvětlení): Viz vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 59/1972 Sb., o ochraně zdraví před ionizujícím zářením. ČSN EN 60 215 + A1 (33 4110) byla vydána v červnu 1994. Nahradila ČSN 33 4110 z 11.6.1982 v celém rozsahu




Náhled obsahu normy:

Datum aktualizace 18.04.2014

NORMSERVIS s.r.o. - Technická normalizace

NORMSERVIS s.r.o.

Hamry nad Sázavou 460

591 01 Žďár nad Sázavou

Email: info@normservis.cz