ČSN ISO 10359-1 (75 7430)

1.2.1996

18955

Norma obsahuje ISO 10359-1:1992. ISO 10359 se skládá ze dvou částí s obecným názvem Jakost vod. Stanovení fluoridů: Část 1: Elektrochemická metoda pro pitné a málo znečištěné vody. Část 2: Stanovení celkových anorganicky vázaných fluoridů po rozkladu a destilaci. Tato první část normy specifikuje elektrochemickou metodu stanovení rozpuštěných fluoridů ve sladkých, pitných, málo znečištěných a některých povrchových vodách. Metodu lze použít přímo pro stanovení fluoridů v koncentracích od 0,2 mg.l-1 do 2,0 g.l-1. Nižší koncentrace do 0,02mg.l-1 lze zjistit po zvýšení koncentrace známým přídavkem fluoridů. Metoda není vhodná k rozboru městských a průmyslových odpadních vod. Analýza těchto vod je popsána v normě ISO 10359-2. Elektroda reaguje na hydroxidové ionty. Tvorba HF v kyselém prostředí snižuje měřenou koncentraci fluoridů. Tyto rušivé vlivy lze odstranit přídavkem tlumivého roztoku udržujícího hodnotu pH v rozmezí od 5 do 7. Kationty některých kovů, např. vápníku, hořčíku, železa a hliníku tvoří komplexy s fluoridy nebo sraženiny, na které elektroda nereaguje. Tlumivý roztok proto obsahuje také kyselinu trans-1,2-diaminocyklohexan-N,N,N,N-tetraoctovou (CDTA) jako dekomplexační činidlo pro uvolnění vázaných fluoridů. Tetrafluoroboritanový anion BF-4 se přídavkem tohoto tlumivého roztoku nerozkládá. Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN ISO 10359-1 (75 7430) byla vydána v únoru 1996

12